Leden 2011

Dacryon 1.

7. ledna 2011 v 16:55 | Charlotte |  Dacryon
 Takže první díl moji první povídky kterou píšu sama xD :D
Opět doufám, že se tu objeví nějaký komentář, který by mě hnal dál do dalšího psaní :D
 Za všechny předem děkuju :)
Jenom Vaše Charlotte... :-*


Bill otevřel dveře obývacího pokoje a zaraženě se zastavil. Ti dva na pohovce si ho nevšimli: jeho bratr Tom měl paže položené kolem těla své přítelkyně, která právě zabořila nos do jeho krku. Bill jen zíral a měl vztek. Teď nemůže jen tak projít pokojem a vzít si jeho mobil, jenž ležel na stole před nimi, jako by tu ti dva nebyli. Křičeli by na něj, jestli náhodou nechce vypadnout, a aby se kolem nich pořád nemotal. Kam ale má jít, když tahle Becky, kterou nesnáší i táta, věčně leze do jejich domu?

Slut 1.

6. ledna 2011 v 21:17 | Charlotte |  Slut
Ehmmm...na úvod chci říct, že je to naše první společné dílo. A bude jenom na vás, jak to sem budeme přihazovat ;) Takže doufáme, že se vám to zalíbí a dočkáme se to alespoň nějakých pozitivních komentářů, ale samozdřejmě sneseme i kritiku xD

Tak...a teď k dílu :) Pro začátek, je to kratší, ale pak se to budeme snažit rozjet xD :D

Autorky:Spoo-kie (Bill)
             Charlotte (Tom)

Tom:
Nakvašeně zabručím a víc se zádama přitisknu do sedadla auta, patřícího mé matce, když se na mě opět otočí s hraně nadšeným úsmevem a ohranými řečmi tipu, že to určitě nebude tak špatné. Bohužel její nadšení nesdílím. Nepřijde mi nějak extra super, vydat se na dva týdny ke svému otci a jeho novému příteli, kterého ani neznám a abych byl upřímný, vůbec o to nestojím. Nestojím o to, seznámit se s někým, kdo mi ukradl tátu a mojí mámě manžela. A vlastně…někdy si kladu otázky, jestli ho miluje tak jako ho kdysi milovala moje máma, nebo s ním spí jenom kvůli penězům, kterých měl táta jako ředitel několika firem, více než dost. Ale jelikož je tomu klukovi nanejvíš 19 tak pochybuju o tom, že by ho tolik přitahovali týpci po padesátce. Nejspíš patří k těm kteří si v životě nevydělali ani korunu ale umí si najít chlapa.

Dreamer's dream 1.

4. ledna 2011 v 21:08 | Spoo-kie Bree |  Dreamer´s dream
Cuuuus xD. Tak tu zveřenuju první díl Dreamer's dream. Na který někteří fans tolik moc čekali xD. No snad se vám to bude líbit  budu v tom pokračovat. xD. Kašlu na to. Budu to zveřejňovat ikdyž se vám to líbit nebude :D. Páško. Nesmím se moc rozkecat. Tady to máte

Bill:

"Otočka! Otočka! Přidej! Dělej. Víc!" slyší černovlasý baleťák. Dává do pohybů vše. Snaživost. Soustředí se jen na to, aby to nezvoral. Jsou to přeci přijímačky na účinkování ve velkém baletním představení. Musí trénovat. Jeho trenér a učitel ho dře, aby to příští den dopadlo co nejlépe. Aby si učitel splnil svůj sen. Aby si černovlásek splnil svůj nejhlubší sen.  
"Dost…" uslyší a přestane. Předkloní se a vydýchává se. Je zpocený. Je zmožený. Je tu už od rána. Posadí se na zem a protáhne se. Pozoruje kráčejícího učitele, jak jde k němu. "Já… já, dopilujeme to…" vydýchává se a snaží se ujistit učitele, že je stále plný elánu a síly.
"Bille… myslím, že více už udělat nemůžeme…" řekne učitel a sedne si před něj na zem.

Černovlásek jménem Bill k němu zvedne svůj pohled. "Myslím, Bille, že za sebou máš kus práce… a že to zítra obstojně zvládneš…" usmívá se učitel. Chlapec ho pozoruje a doufá, že jeho slova jsou pravdivá. Že učitel nemluví do větru. Vydechne se a nadechne.
"Já se budu snažit… a dám vám hned vědět." Usměje se chlapec a utře si pot z čela ručníkem.  
Skoro celý den. V jednom kuse na sobě dopilovával poslední nedostatky. Byl vděčný jen za to, že sedí. Že se může vydýchat.

"Už můžeš jít…" řekne mu učitel, který se zvedne a odchází. Bill si stoupne a podívá se na sebe dlouze do zrcadla. Pozoruje svou tvář. Křivky těla. Najednou si sebou sám není tak jistý. Najednou má strach. Celou dobu ho tutlal hluboko v sobě a teprve teď se dere na povrch. Povzdychne si. Vezme si svou tašku a jde se převléct. Z dresu se nasouká do svých černých ryflí. Vezme si své námořnické tričko… modrobílé proužkované. Obuje si tyrkysové boty značky Converse a lehkou černou mikinku. Sbalí si dres a jde dlouhou chodbou směrem k východu.  

Otevře těžké vstupní  dveře a slunce ho praští do očí. Na chvilku se zastaví. Nechá  oči zvyknout si a jde náměstím a poté podzimním parkem domů. Bill bydlí sám se svou matkou. Má malý pokojíček a jeho maminka moc nevydělává. Bill je zvyklý dělat si vše sám. Je zvyklý starat se o sebe. Brigády, škola, tanec, brigády. Ale tanec pro něj byl nejhlavnější. Začal s ním ve čtyřech letech. Tehdy mu to vůbec nešlo. Ale Bill je člověk, který chce překvapovat druhé a sebe taky. Chtěl udělat radost své matce.  

Nasadil si do uší sluchátka a pustil si hudbu. Bill je romantik. Má rád romantickou hudbu. Staré francouzské černobílé filmy, ve kterých vystupují zamilované páry. Má rád Romea a Julii. Má rád horkou vanu při svíčkách. Má rád hrnek horkého čaje s knihou na parapetu svého malého pokojíku. Šel cestou domů k paneláku, kde on a jeho matka bydleli ve čtvrtém patře. Odemknul si velké prosklené dveře a přišel k výtahu. Jindy Bill chodil pěšky. Ale dnes sotva stál a už se mu nechtělo hýbat. Bill vyšel z výtahu a šel ke dveřím bíle natřeným s číslem 483. Odemknul a vlez dovnitř.  

"Ahoj, mami." Letmo políbil svou matku chystající večeři na tvář. "Nemám hlad, mami." Řekne chlapec a jako odpověď se mu dostaví jen matčino povzdychnutí. Černovlásek vejde k sobě do pokoje. Pustí tašku ze svého ramene vedle dveří na zem a unaveně spadne do postele. Lehne si na záda a dívá se na zeď. Na malbu, kterou si sám namaloval jednoho bouřlivého dne, kdy nudy bylo více než dost a vypotřebených barev také. Byl to Billův vesmír. Barvy tančily a Bill se vždy při pohledu na tu malbu uklidnil a zasnil.  

Tak tomu bylo i teď. Představoval si sám sebe v lehkých pohybech. Představoval si sám sebe na obrovském pódiu. A hlediště bylo plné. Viděl tam svou k slzám dojatou matku. Svého pyšného trenéra. Jásající lid. Bill se při těchto představách usmíval. Také slyšel ve svých uších tu božskou hudbu, ve které se vznášel na špičkách a točil se dokola jako porcelánová baletka. Bill se do těchto snů vžil natolik, že ho spánek přemohl a černovlásek usnul oblečen ve své posteli, sníce stále ten krásný sen. Přišel aplaus. Lidé vstávali, házeli mu růže. Tleskali s úsměvem na rtech. To se Billovi nelíbilo. Věděl, co teď přijde. Představení skončí. Bylo tomu tak. Představení skončilo, spadla opona. A Bill se probudil.  

(: Welcome :)

4. ledna 2011 v 19:34 | Charlotte Myers |  *blah blah*
Takže...jak jenom začít?
Asi jsem hodně ovlivněna sobeckými pocity, takže bych nejspíš měla nechat i nějaký ten prostor pro Spook, a její názor na tenhle blog :D

Možná se teď ptáte, jak to vůbec vzniklo a možná vás to taky vůbec nezajímá, ale co :D

No...první nápad byl společnej blog, jelikož já a Spook toho máme nespočetně mnoho společného, až pak někoho z nás napadlo, že to bude blog s povídkama a dalšíma TWC úchylárnama, ke kterým my máme vážně velmi kladný vztah xD :D

Jenom vás chci ještě upozornit, že je to všechno opravdu ještě v začátcích (rubriky a celkový vzhled blogu) takže se budeme snažit to tady co nejvíce vytunit, aby se vám tady líbilo :D

No to je ode mě nejspíš vše....raději mizím než bych se tady rozkecala, a zaspamovala celej blog svýma nezajímavýma kecama :D

Jedno ale musím uznat, a to je to, že se Spook jsem se při dělání tohohle blogu, a připravování naší společné povídky,(kterou tady co nejdříve uvidíte..teda chci říct...budeme se snažit)opravdu bavila :D xD